Alergická rýma

MUDr. Ester Seberová

I.

Definice a vymezení chorobného stavu

Alergická rýma (AR) je zánětlivé onemocnění nosní sliznice, jehož hlavními příznaky jsou: převážně svědivá iritace nosní sliznice, kýchání, vodnatá hypersekrece a obturace nosu. Chronická rýma je definována přítomností alespoň dvou uvedených příznaků minimálně l hodinu denně po většinu dní.

Typy alergické rýmy: l) Sezonní alergická rýma (SAR)

2) Celoroční (pereniální) alergická rýma (PAR)

Klasifikace rýmy:

( vychází z frekvence a intenzity příznaků a vlivu rýmy na kvalitu života pacientů):

- podle frekvence příznaků rýmu dělíme na: - intermitentní ( občasnou)

- perzistující ( trvalou)

  • podle intenzity a vlivu rýmy na kvalitu života na: - mírnou

- středně silnou / silnou

Hlavní epidemiologické charakteristiky

Prevalence alergické rýmy podle různých zdrojů kolísá od 10 do 20% a ve shodě s prevalencí ostatních alergických chorob v posledních desetiletích významně stoupá.

Zdravotnicko-ekonomická závažnost onemocnění chronickou rýmou je dána stoupající prevalencí s postižením mladých lidí v produktivním věku. Neléčená alergická rýma může být zdrojem závažných zdravotních komplikací.

Podstata strukturálních a funkčních změn

Alergická rýma vzniká u geneticky disponovaných jedinců ( atopiků) působením alergenů zevního prostředí. Šokovým orgánem je nosní sliznice, velmi časté jsou však současné alergické projevy i na jiných orgánech ( oční spojivce, sliznici bronchů a kůži), v jejichž buňkách jsou navázány alergenspecifické IgE protilátky

Při opakovaném kontaktu s alergenem dochází u senzibilizovaných jedinců k aktivaci efektorových buněk (mastocytů a bazofilních leukocytů) s následným uvolněním mediátorů alergické reakce ( histaminu, prostaglandinů, leukotrienů) a četných cytokinů .

V další fázi pak dochází k rozvoji zánětlivých změn na nosní sliznici, na nichž se podílí uvolněné mediátory a cytokiny, adhezivní molekuly a celé spektrum aktivovaných buněk jak strukturálně náležejícících k nosní sliznici tak atrahovaných z krevního oběhu ((buňky epitelu, endotelu, eosinofilní a basofilní leukocyty, žírné buňky, T lymfocyty).

Mediátory alergické reakce, především histamin, vyvolávají svým působením na receptory přítomné v nosní sliznici prakticky okamžitě po expozici dráždivé noxe časné nosní příznaky : svědění, kýchání, vodnatou hypersekreci a přechodnou kongesci.

Eozinofilní zánět je příčinou tzv. pozdní fáze alergické reakce, pro niž je charakteristická spíše kongesce a hyperreaktivita sliznice na nespecifické a podprahové podněty.

Vedle reakce buněk imunitního systému se na vzniku symptomů podílí i nervový systém (převaha cholinergní aktivity a uvolnění neurotransmiterů ) a zvýšená náplň kapacitních cév, které jsou v nosní sliznici bohatě zastoupeny.

Nejčastějším spouštěcím mechanismem ( spouštěčem) alergické rýmy jsou alergeny obsažené v inhalovaném vzduchu. Může se jednat o alergeny se sezonním výskytem ( u nás především pyly trav, jarních stromů a keřů, plevelů a venkovních plísní) nebo s celoročním výskytem ( u nás alergeny roztočové, alergeny domácích zvířat, plísně a některé profesní alergeny – tedy převážně alergeny vnitřního prostředí).

Alergická reakce na nosní sliznici může být také součástí reakce celkové při vstupu alergenu jinou než inhalační cestou (potraviny, léky).

Reakce s obdobným průběhem může být zahájena i jinými “ nealergickými” mechanismy: např. přímou histaminoliberací komponentami mikrobiálních těl, podrážděním senzorických nervových zakončení inhalací dráždivých látek nebo změnami okolní teploty. Tato forma chronické rýmy bývá v praxi často označována jako rýma vazomotorická, ačkoli tento termín nevystihuje zcela přesně podstatu onemocnění a je opouštěn.

II.

Klinický obraz onemocnění

Průběh onemocnění alergickou rýmou jeví výraznou individuální variabilitu ve frekvenci, trvání, kvalitě i intenzitě obtíží i v jejich percepci pacientem.

Sezonní alergická rýma, polinóza (SAR)

Charakteristika : výskyt obtíží výhradně v pylové sezoně ( konec února - listopad, maximum květen-srpen), téměř pravidelně současné postižení oční spojivky, dominantní kýchání, hypersekrece, svědění, často přítomná bronchiální hyperreaktivita, někdy zkřížená alergie na ovoce, zeleninu a koření.( tzv. orální alergický syndrom )

Celoroční alergická rýma (PAR)

Charakteristika: výskyt obtíží celoročně, převaha kongesce sliznice, závislost na expozici alergenům méně nápadná, často provokace nespecifickými faktory, často komplikující sinusitidy a bronchiální astma.

Pozn: Nealergická hyperreaktivní idiopatická rýma má stejný klinický průběh jako PAR, ale nelze u ní prokázat příčinný alergen. Pokud je spojena s eosinofilií, je označována NARES (Non Allergic Rhinitis with Eosinophilia Syndrome). Stejná je i používaná famakoterapie.

Komplikace alergické rýmy:

Jejich charakter je dán genetickou dispozicí k hyperreaktivitě, anatomickou stavbou a funkčním začleněním nosu v procesu dýchání ( především filtrace a úprava teploty a vlhkosti inhalovaného vzduchu).

S rýmou bývá spojena celá řada nekonstantních obtíží např. pálení a pocit sucha v nosohltanu, zahlenění a dráždění ke kašli, poruchy čichu a chuti, bolesti hlavy a slzení očí. U dětí se můžeme setkat i s febriliemi, únavou a poruchami koncentrace.

S alergickou rýmou se často sdružují i další onemocnění: alergická konjunktivitida, bronchiální astma nebo zvýšená bronchiální reaktivita, alergická hyperplastická rinosinusitida, otitis media, nosní polypy, ekzem, urtika. Některá z nich jsou považována za přímou komplikaci alergické rýmy ( např. hyperplastická rinosinusitida), u dalších není zcela jasné, zda se nejedná spíše o projev alergie na jiném orgánu ( např. bronchiální astma ). Pro praxi je důležité, že na tato onemocnění je nutné u pacientů s chronickou alergickou rýmou vždy pomýšlet a cíleně po nich pátrat.

Diagnostika, diferenciálně diagnostický postup

Komplexní vyšetření pacientů s alergickou rýmou zajišťuje praktický lékař - vždy ve spolupráci s alergologem a otorinolaryngologem.

Otorinolaryngolog hodnotí stav nosní sliznice, charakter sekretu a zjišťuje eventuelní přítomnost anatomických deformit a anomálií nosní dutiny. Provádí základní diferenciální diagnostiku chronické rýmy.

K vyšetření běžně jím prováděným patří: přední a zadní rhinoskopie před anemizací sliznice a po ní, endoskopie dutiny nosní a nosohltanu tenkou direktní optikou, RTG popř. CT paranazálních dutin, diafanoskopie nebo sonografie, stěry sliznice nebo odsátí sekretu s následným mikrobiologickým a cytologickým vyšetřením, v indikovaných případech punkce a výplach maxilární dutiny. Na specializovaných pracovištích je možno rozšířit vyšetření o rinomanometrií s anemizačním testem.

U každého pacienta s chronickou rýmou je nutné především vyloučit chronickou infekci, strukturální změny nosní dutiny a jiné onemocnění, jehož součástí je rýma.

Diferenciálně diagnosticky uvažujeme o nosních polypech, deviaci septa, adenoidních vegetacích u dětí, chronické sinusitidě, cystické fibroze, Wegenerově granulomatoze, benigních a maligních tumorech, liquorrhei, aspirinsenzitivitě, endokrinnním onemocnění, a vedlejších účincích nebo abusu léků.

Po vyloučení všech uvedených příčin lze rýmu hodnotit jako chronickou hyperreaktivní. Je třeba dále odlišit, zda se jedná o rýmu alergickou nebo tzv.nealergickou neinfekční idiopatickou, případně NARES

Pro alergickou rýmu svědčí často charakteristický průběh, vazba na expozici alergenu, absence strukturálních změn i jiných organických příčin a nález na nosní sliznici, která bývá prosáklá a lividně zbarvená, v akutních případech překrvená s vodnatou hypersekrecí. Vodítkem mohou být i změny v obličeji pacienta: příčná rýha na kořeni nosu a halonované oči. Podpůrným diagnostickým faktorem je současné alergické postižení dalších orgánů, případně i pozitivní rodinná alergologická anamneza.

Diferenciální diagnostiku jednotlivých typů hyperreaktivní rýmy provádí alergolog.

Cílem jeho vyšetření je najít příčinný alergen a prokázat jeho kauzalitu.

Základem alergologického vyšetření je velmi podrobná osobní, rodinná, pracovní a sociální anamneza spolu s rozborem prostředí , v němž se pacient pohybuje.

Přítomnost alergenspecifických protilátek proti alergenu , který je suspektní na základě anamnestických dat, dále vyšetřuje pomocí kožních testů alergenem, případně průkazem v krvi (ELISA, RIA).

Vyšetření celkové hladiny IgE v séru je málo přínosné, protože vysoké procento alergiků má normální hladiny sérového IgE. Neopodstaněné je rovněž necílené vyšetřování celého spektra specifických IgE protilátek bez vztahu k anamneze a prostředí pacienta.

Léčebný postup

Léčba alergické rýmy je vedena podle dlouhodobého plánu, zahrnujícího edukaci pacienta a vyžadujícího jeho spolupráci. Má být navržena a kontrolována specialistou alergologem, popř. otorinolaryngologem a prováděna podle průběhu onemocnění a požadavků na terapii praktickým lékařem nebo specialistou. Doménou alergologů jsou režimová opatření a imunoterapie alergenem, otorinolaryngologům přísluší sanace chronické infekce v horních dýchacích a polykacích cestách a chirurgické zákroky, které jsou indikovány u některých pacientů (při přítomnosti anatomické deformity s ostrým povrchem nebo zbytnění sliznice nereagující na konzervativní léčbu).

1. Úprava prostředí a bezalergenový režim

Jsou základním předpokladem úspěšné terapie. Jejich zavedení a dodržování je nutné hlavně v interiérech. Zahrnují odstranění domácích zvířat a dalších zdrojů alergenů z bytu alergiků, časté a důkladné luxování s použitím účinných mikrofiltrů, péči o lůžkoviny a omezení pobytu v prostředí, kde k expozici alergenu dochází. Polinotici mohou využívat pylové informační služby a redukovat pobyt v přírodě nebo změnit prostředí v období výskytu pylů, na které jsou přecitlivělí. Zavedení bezalergenového režimu velmi často zasáhuje i do profese alergika resp. její volby.

2. Specifická imunoterapie alergenem (SIT)

Představuje jedinou formu léčby, která působí kauzálně a je schopna zvrátit přirozený průběh onemocnění. Řízeným dlouhodobým podáváním upraveného alergenu v subkutánní nebo sublinguální formě zasahujeme specificky do regulačního působení pomocných T lymfocytů s cílem navodit normální odpovídavost imunitního systému.

Imunoterapie alergenem musí být indikována a prováděna alergologem.Podmínkou úspěšnosti je použití kvalitního standardizovaného alergenu, včasné zahájení a dostatečně dlouhé podávání léčby. Placebem kontrolované studie prokázaly, že SIT vede ke zlepšení průběhu alergické rýmy s redukcí farmakoterapie a dále je prevencí rozšíření alergie na jiné alergeny a prevencí vzniku komplikací rýmy.

3. Farmakoterapie

Volíme z několika skupin léků s různým mechanismem působení. Je nutno rozlišit zejména krátkodobý symptomatický efekt a dlouhodobé profylaktické působení.

Antihistaminika

Jsou nejužívanější skupinou v terapii alergické rýmy. Potlačují především svědění, kýchání a vodnatou hypersekreci, méně obturaci, na níž se výrazně podílí cévní složka.

V současné době se používají především nesedativní Hl antihistaminika II. generace, u nichž byl prokázán kromě antihistaminového i variabilní slabší antialergický efekt.

Lze volit mezi perorální formou ( ovlivní i jiné než nosní příznaky) a topickou nosní a oční formou (působí rychleji a dosahuje vyšší koncentrace na cílové tkáni).

Antihistaminika podáváme intermitentně symptomaticky nebo dlouhodobě profylakticky pacientům trpícím sezonní i celoroční alergickou rýmou.

Topické nosní steroidy

Hlavní léčebný efekt spočívá v potlačení zánětu nosní sliznice. Redukují buněčnou infiltraci a produkci sekundárních mediátorů, snižují otok sliznice i hypersekreci. Ovlivňují tak všechny příznaky rýmy, méně obturaci.

Nástup účinku je pomalý – několik dnů až týdnů. Podávají se dlouhodobě profylakticky pacientům s trvalými obtížemi, po stabilizaci onemocnění v nejnižší dávce, která udrží příznaky pod kontrolou. U polinotiků se doporučuje zahájit léčbu na počátku sezony ještě před rozvojem příznaků.

Nosní steroidy nemají bezprostřední úlevový efekt, symptomatické podávání je proto nevhodné.

Kromony

Jsou stabilizátory membrány žírných buněk. Jejich protizánětlivý efekt je slabší než u topických steroidů. Podávají se profylakticky, lokálně do nosu nebo očí. Nevýhodou je nutnost časté aplikace ( 4-6x denně) a z ní vyplývající špatná compliance pacientů. Používají se profylakticky u dobře spolupracujících pacientů, často u dětí.

Dekongestiva

Stimulací alfa-adrenergních receptorů zvyšují tonus cév, snižují prokrvení sliznice a zvyšují průchodnost nosu. Mají výrazný úlevový efekt u pacientů s obturací a jsou proto velmi vyhledávaná. Jsou k dispozici v topické nasální nebo perorální formě. Jejich působení je čistě symptomatické.

Intranazální podávání delší než 10 dní ohrožuje pacienta rozvinutím rebound fenomenu a vznikem rezistentní rhinitis medicamentosa. Doporučuje se proto jen krátkodobé užívání, velmi často v úvodu terapie nazálními steroidy ke zlepšení jejich přístupu na nosní sliznici. V perorální formě jsou k dispozici také v kombinaci s antihistaminiky.

Anticholinergika

Lokálně podávaný ipratropium bromid potlačuje izolovaně pouze hypersekreci žlázek inhibicí muskarinových cholinergních receptorů. Působí symptomaticky. Použití v léčbě alergické rýmy není příliš časté, protože hypersekrece dobře reaguje i na ostatní léky se širším působením.

Systémové steroidy

Podáváme výjimečně pacientům s rezistentní těžkou formou alergické rýmy. Preferujeme perorální formu a krátkodobé použití, v cyklech, které nepřesahují 3 týdny. Dříve často používané semidepotní preparáty jsou téměř opuštěny.

Doporučený postup dlouhodobé stupňovité terapie alergické rýmy je schematicky znázorněn v přiloženém algoritmu. Kombinace léků jsou používány u pacientů s těžším průběhem onemocnění nebo s alergickým postižením dalších sliznic.

Terapie alergické rýmy u dětí

Alergická rýma u dětí je léčena obdobně jako u dospělých pacientů s příslušnou úpravou dávek léků podle tělesné hmotnosti. Velký důraz je kladen na eliminaci alergenů a režimová opatření jako prevenci rozšíření senzibilizace na další alergeny .

Vzhledem k možným vedlejším účinkům se některým skupinám léků zcela vyhýbáme ( perorální steroidy, perorální dekongestiva ). Naopak kromony jsou více používány jako alternativa k nazálním steroidům i antihistaminikům.

III.

Prognóza a prevence

Prognóza onemocnění chronickou rýmou záleží na možnostech eliminace spouštěčů . K trvalému odstranění nosních příznaků stačí někdy přechodné podávání farmak doplněné režimovými opatřeními, jindy je soustavná farmakoterapie nezbytná.

Trvalá expozice příčinnému alergenu představuje u pacienta s chronickou rýmou závažné riziko rozvoje bronchiálního astmatu. Naopak: důsledná léčba nosních příznaků nejen zvyšuje kvalitu života pacientů, ale snižuje bronchiální hyperreaktivitu a je prevencí vzniku astmatu.

Z hlediska prevence vzniku závažného alergického postižení dýchacích cest je vhodné u disponovaných jedinců ( s atopickými projevy v útlém dětství a genetickou zátěží alergickým onemocněním u více členů rodiny) zavádět primárně preventivní opatření ještě před rozvojem zánětu sliznic a manifestací prvních příznaků, to jest zpravidla v časném dětském resp. už kojeneckém věku. K primárně preventivním opatřením patří dostatečně dlouhé kojení novorozence, snížení alergenové zátěže v domácnosti a striktní zákaz kouření v těhotenství a po narození dítěte v jeho přítomnosti (týká se celého bytu).

Doporučení dalších opatření

Alergická rýma je projevem změněné reaktivity organismu manifestující se na nosní sliznici U všech pacientů, u nichž během vyšetření prokážeme alergii, je nutné cíleně pátrat po dalších alergických projevech na jiných orgánech ( například po nespecifické bronchiální hyperreaktivitě bronchokonstrikčním testem) a zahájit příslušnou prevenci a léčbu.

Vlastní farmakoterapii rýmy pak indikujeme s přihlédnutím k celkovému stavu a ostatním podávaným lékům, které mohou vzájemně interferovat nebo se doplňovat ( týká se například polyorgánového působení systémově podávaných antihistaminik nebo zvýšení rizika nežádoucích účinků topických steroidů při jejich současném podávání v intranazální, inhalační, intraokulární a topické kožní formě).

Při zahájení léčby je nezbytné pacienta seznámit s mechanismem účinku podávaného léku, vysvětlit rozdíl mezi symptomatickým a profylaktickým působením a věnovat patřičnou pozornost nácviku aplikace topických forem léků.

Dlouhodobou péči o pacienty s chronickou alergickou rýmou zajišťuje praktický lékař. Pro stanovení správné diagnózy a navržení dlouhodobého léčebného plánu je nezbytné u každého pacienta odborné vyšetření alergologem a otorinolaryngologem. Vynechání odborného vyšetření u pacienta s chronickou rýmou je závažnou chybou, která může vést k jeho poškození.





Tabulka 1: Účinky léků na nosní sliznici

  Sekrece  kýchání  svědění  blokáda   
Antihistaminika - perorální  + +  + +  + +   
Antihistaminika - nasální  + +  + +  + +   
Steroidy - nasální  + + +  + + +  + + +  + +   
Dekongestiva  + + +   
Anticholinergika  + +   
Kromony