29.4. - Den imunologie

 

29. duben - Den Imunologie

Jiřina Bartůňková, Anna Šedivá

Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol, Praha

Již patnáctým rokem je 29. duben vyhlášen jako Den imunologie. Tuto tradici zavedla v r. 2005 Evropská federace imunologických společností a záhy se k ní připojily i další světové imunologické organizace. Cílem je zvýšit veřejné povědomí o významu imunologie v boji proti infekcím, alergiím, autoimunitním onemocněním i nádorovým chorobám. Každý rok se u příležitosti tohoto dne koná řada akcí zaměřených jak na odborníky, tak na širokou laickou veřejnost.

ČSAKI si každoročně připomíná Den imunologie řadou akcí, pořádaných v tomto období - ať již pravidelnými pracovními schůzemi, Dnem alergie a astmatu, jarní školou ESID, regionálními akcemi. Letos bohužel byly všechny veřejné akce zrušeny z důvodu pandemie coronavirem. Některá pracoviště organizují webináře - viz např. plzeňská fakulta. A řada z nás se alespoň angažuje v propagaci imunologie a alergologie v denním tisku nebo na veřejných sociálních sítích. A také doufejme, že budeme moci oslavit imunologii i na našem pražském podzimním sjezdu spolu s Českou společností imunologie a bratrskými slovenskými společnostmi (aktuality sledujte na https://www.csaki-sjezd.cz/).

V rámci jednotlivých ročníků Dnu imunologie je také vyhlašováno nosné téma, na které se akce zaměřují. V letošním roce to je Autoimunita a Autoinflamace.

Připomeňme si, že autoimunitní onemocnění jsou choroby z přemrštěné, neadekvátní reaktivity imunitního systému proti součástem vlastního těla. Cílem této imunopatologické reakce se může stát jakýkoliv orgán nebo tkáň, izolovaně, v omezeném počtu nebo systémově. Podle toho dělíme autoimunitní choroby na orgánově specifické, systémové a orgánově lokalizované. Choroby z autoimunity tak zahrnují zdánlivě nesouvisející onemocnění, jako je například diabetes I. typu, autoimunitní thyreoiditida, Graves-Basedowova choroba, celiakie, revmatoidní artritida, systémový lupus, Sjogrenův syndrom, střevní záněty typu Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy anebo onemocnění mozku a nervů - roztroušená skleróza, myastenia gravis. Známe i autoimunitní kožní a oční choroby nebo poruchy reprodukčních orgánů.

Ve svém součtu postihují autoimunitní onemocnění asi 5-7% celkové populace, tedy v České republice přes půl miliónu osob. Patologická imunitní reakce vůči vlastní tkáni vede ke chronickému zánětu, který tkáně ničí, což vede k poruše jejich fyziologických funkcí se všemi důsledky. Poškozující zánět je hlavním rysem nejen autoimunitních chorob, ale i chronických alergií (astma, atopická dermatitida), proto se někdy tyto choroby označují jako "zánětlivé choroby vyvolané imunitními mechanismy" - IMID (z anglického immune mediated inflammatory disorders). Potlačení zánětu na různých úrovních je také hlavní strategií léčby těchto chorob, včetně moderní biologické terapie.

Existuje vzácná skupina vrozených poruch imunity způsobená mutacemi genů v oblasti nespecifické imunity, důležitých v regulaci zánětlivé reakce. Označují se jako autoinflamatorní onemocnění. Postižení jedinci obvykle trpí cyklickými horečkami s vysokými laboratorními známkami zánětu (např. vysoké CRP, vysoká produkce prozánětlivých cytokinů). Do této skupiny spadá několik definovaných syndromů, jako například familiární středozemní horečka, hyperIgD syndrom, familiární chladová urtica a syndrom PAPA (pyogenní sterilní artritida, pyoderma gangrenosum a akné). Zánětlivá vzplanutí reagují obvykle dobře na podání kortikoidů nebo inhibitorů prozánětlivých cytokinů. V řadě případů, pokud se podaří stanovit diagnózu až na molekulovou úroveň, můžeme změnit obecnou protizánětlivou terapii v cílenou léčbu a podstatně tak zlepšit zdravotní stav nemocných.

Autoinflamatorní reakce, tedy zánět poškozující vlastní tkáně, může ale provázet i řadu infekčních chorob. Typickým příkladem je aktuální téma - COVID-19. Nejtěžší případy se závažným postižením plic, které vedou až k syndromu dechové tísně (ARDS, acute respiratory distress syndrome) nejsou způsobeny jen působením samotného viru, ale neadekvátní reakcí imunitního systému proti infikované plicní tkáni. Tím se pojem "autoinflamace" rozšiřuje na obecnější rovinu poškození tkání imunitními mechanismy, jejichž vyvolavatelem může být také infekční agens. I v těchto případech těžkých průběhů COVID-19 saháme k cílené terapii, zaměřené nikoliv proti viru, ale na potlačení hlavních mediátorů zánětu - např. k monoklonální protilátce anti IL-6 (tocilizumab).  

V souvislosti se současnou pandemií COVID-19 se slovo imunita skloňuje ve všech pádech. Jak posílit imunitu v prevenci proti virové infekci? Jakou imunitní reakci vyvolává infekce COVID-19? Budou osoby, které infekci prodělaly, dlouhodobě imunní vůči této viróze? Proč je u někoho průběh bezpříznakový nebo jen lehký, a u někoho až smrtelný - co se skrývá za individuální variabilitou imunitní reaktivity? Bude k dispozici imunogenní vakcína a bude mít ochranný vliv? Ve všech těchto otázkách hraje imunologie jako vědecká a klinická disciplína důležitou roli, a tak je zcela zasloužené, že má alespoň jednou ročně svůj svátek - Den imunologie.

Tak všechno nejlepší, milá IMUNOLOGIE, to Ti přejí ti, jimž jsi denním chlebem, členové České společnosti alergologie a klinické imunologie.

 


Další aktuality